Svátosti

V den letnic, sesláním Ducha svatého, se církev viditelně představila světu. Dar Ducha zahajuje nový čas „rozdávání tajemství“: čas církve, v němž Kristus zjevuje, zpřítomňuje a sdílí své dílo spásy prostřednictvím liturgie své církve, „dokud on nepřijde“ . V tomto čase církve Kristus nyní žije a působí ve své církvi a s ní novým způsobem, vlastním této nové době. Působí prostřednictvím svátostí .

Celý liturgický život se soustřeďuje okolo eucharistické oběti a svátostí. Svátosti jsou „Boží veledíla“ Nové a věčné smlouvy, „síly, které vycházejí“ z Kristova těla, stále živého a oživujícího, jsou to zásahy Ducha svatého, působícího v jeho těle, jímž je církev. „Svátosti jsou určeny k posvěcování člověka, k budování Kristova Těla a k Boží oslavě. Jako znamení však mají také vzdělávací význam. Víru nejen předpokládají, ale také ji slovy a věcmi živí, posilují a vyjadřují. Proto se nazývají svátosti víry.“

Svátosti jsou účinná znamení milosti, ustanovená Kristem a svěřená církvi, jimiž se nám uděluje božský život.

 Viditelné obřady, jimiž jsou svátosti slaveny, znamenají a udílí milosti, které jsou vlastní každé svátosti. Svátosti přinášejí plody v těch, kteří je přijímají s požadovanou dispozicí.

Svátosti Nového zákona ustanovil Kristus a je jich sedm: křest, biřmování, eucharistie, smíření , pomazání nemocných, kněžství a manželství.

Sedm svátostí se týká všech úseků a všech důležitých okamžiků života křesťana: díky nim se u křesťanů život z víry rodí a vzrůstá, dostává se mu uzdravení i daru poslání. Tím dostávají podobnost úseky přirozeného života a života duchovního.

Tři svátosti – křest, biřmování a eucharistie uvádějí  do křesťanského života . Svátost smíření a svátost pomazání nemocných  to svátosti uzdravení . Svátost manželství a kněžství  slouží společenství a poslání věřících.

Liturgii svátostí slaví celé společenství, Kristovo Tělo spojené se svou Hlavou.

Svou povahou vyžadují liturgické úkony společné konání, a proto, kde je to

možné, konají se s hojnou a činnou účastí křesťanu.

Posvátní služebníci nesmějí odmítnout svátosti tem, kdo o ne vhodně žádají,

jsou řádně připraveni a právo jim nezakazuje přijetí.

Pastýři duší a ostatní věřící, každý podle svých úkolu v církvi, jsou povinni

dbát, aby ti, kdo žádají svátosti, byli připraveni na jejich přijetí náležitou výukou v

evangeliu a katechetickou výukou.

Křest

Křest, brána k svátostem, je ke spáse tak nutný, že musí být přijat bud’  skutečně

nebo touhou; jím jsou lidé zbaveni hříchu, znovuzrozeni v děti boží a trvalým

znamením připojeni ke Kristu a včleněni do církve. Křest  platné se uděluje pouze

omytím pravou vodou spolu s náležitou slovní formou.

Křest dospělého

 Dospělý, který chce přijmout křest, se příjme do katechumenátu, a pokud je to

možné, uvádí se jednotlivými stupni do této svátosti podle rádu uvádění. K udělení křtu

dospělému se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen

o pravdách víry a povinnostech křesťanu a osvědčil se v křesťanském životě během

katechumenátu; také se vybídne ke vzbuzení lítosti nad svými hříchy.

Dospělý, který byl pokřtěn, je hned po křtu biřmován, zúčastní se mše a příjme sv.

přijímání, pokud tomu nebrání vážný důvod.

Křest dětí

Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba:

1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich nebo těch, kdo jsou zákonně na jejich

místě;

2. opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolickém náboženství; jestliže

tato zcela chybí, odloží se křest podle předpisů partikulárního práva a důvod se

oznámí rodičům.

Příprava na křest

Rodiče dítěte, které má být pokřtěno, a ti, kdo hodlají být kmotry, se řádně poučí o

významu této svátosti a o povinnostech s ní souvisejících; farář sám nebo

prostřednictvím jiných se stará, aby rodiče byli náležitě připravení pastoračním poučením i společnými modlitbami. 

Rodiče, kmotři a farář dbají, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení.

Čas udělování křtu a přípravy

Křest je možno udělovat v kterýkoliv den, avšak doporučuje se, aby se obvykle uděloval v neděli nebo,

je-li možné, na Bílou sobotu.

Křest dětí se uděluje za přítomnosti věřících, převážně v nedělí při mši sv.

Ze závažných důvodu je možné domluvit křest na jiný všední den.

Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození  požádají  o křest dítěte a náležitě se na něj připraví.

Místo udělování křtu

Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním farním

kostele rodičů, pokud spravedlivý důvod nedoporučuje něco jiného.

Rádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a jáhen.  Místní farář má právo a povinnost jako vlastní

správce farnosti křtít. osoby, které mají trvalé nebo přechodné kanonické bydliště na území farnosti.

 Bydliště dítěte je tam, kde v době, kdy se narodilo, měli je rodiče.  Neměli-li rodiče společné trvalé ani

přechodné bydliště, pak tam, kde je měla matka.

Pokud svátost křtu chce udělit jiný kněz nebo jáhen osobám, které nejsou jeho farníky musí si vyžádat

dovolení od vlastního duchovního správce těchto osob. Dovolení se vystaví písemně.

Kmotři

Pokud je to možné, má křtěnec kmotra, který má pomáhat dospělému křtěnci v

uvedení do křesťanského života, křtěnce dítě představuje spolu s rodiči u krtu a snaží

se, aby pokřtěný žil křesťanským životem, odpovídajícím krtu, a Věrně plnil křestní

závazky. Ke křtu se vezme bud jen jeden kmotr nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra.

Aby byl někdo připuštěn jako kmotr, je třeba:

1. aby byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči nebo těmi, kdo jsou na jejich místě;

jestliže nejsou, určí ho farář nebo udělovatel; musí být vhodný a mít úmysl zastat tuto

službu;

2. aby dovršil šestnáctý rok svého veku, pokud diecézní biskup nestanovil jiný vek,

nebo farář nebo udělovatel neposkytl ze spravedlivého důvodu výjimku;

3. aby byl katolík, biřmovaný a již přijal svaté přijímání, dále aby vedl život

odpovídající víre a převzatému kmotrovství;

4. aby nebyl stižen žádným kanonickým trestem přímo uloženým nebo úředně

zjištěným;

5. aby nebyl otcem nebo matkou dítěte.

Pokřtěný, který patří do nekatolického církevního společenství, se příjme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu.

Manželství

"Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost."

Bůh, který stvořil člověka z lásky, jej také povolal k lásce; to je základní a vrozené povolání každé lidské bytosti.

 Písmo svaté tvrdí, že muž a žena jsou stvořeni jeden pro druhého: "Není dobré, aby člověk byl sám". Žena, "tělo z jeho těla", jako jeho "protějšek", jemu rovná, jemu nejbližší, mu byla dána Bohem jako "pomoc", a představuje tak Boha, který nám přichází na pomoc. "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (Gn 2,24). Sám Pán ukazuje, že to znamená nepomíjivou jednotu jejich dvou existencí, když připomíná, jaký byl "od počátku" plán Stvořitele: "Už tedy nejsou dva, ale jeden" (Mt 19,6).

Svatební smlouva Boha s jeho izraelským lidem připravila novou a věčnou smlouvu, v níž se Syn Boží tím, že se vtělil a obětoval vlastní život, jistým způsobem spojil s celým lidstvem, které spasil, a tak připravil "svatbu Beránka" (Zj 19,7.9).

Na prahu své veřejné činnosti Ježíš koná svůj první zázrak ─ na prosbu své matky ─ během svatební hostiny. Církev přikládá velkou důležitost Ježíšově přítomnosti na svatbě v Káně. Vidí v tom potvrzení, že manželství je dobré, a ohlášení, že od nynějška bude účinným znamením Kristovy přítomnosti.

Ježíš ve svých kázáních jednoznačně učil, jaký je původní smysl spojení muže a ženy, jak je chtěl Stvořitel na počátku: dovolení zapudit vlastní manželku, které dal Mojžíš, byl ústupek zdůvodněný tvrdostí jejich srdce. Manželské spojení muže a ženy je nerozlučitelné: sám Bůh je uzavřel. "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj" (Mt 19,6).

To naznačuje apoštol Pavel, když říká: "Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil" (Ef 5,25-26). A hned dodává: "Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve!" (Ef 5,31-32).

Celý křesťanský život nese znamení manželské lásky Krista a církve. Již křest, který uvádí do Božího lidu, je svatebním tajemstvím: je takřka svatební lázní před svatební hostinou, eucharistií. Křesťanské manželství se tak stává účinným znamením, svátostí smlouvy mezi Kristem a církví. Protože manželství mezi pokřtěnými vyjadřuje a udílí milost, je pravou svátostí nové smlouvy.

Smíšená manželství a rozdílnost kultu

V mnoha zemích dochází hodně často ke smíšeným manželstvím (mezi katolíkem a pokřtěným nekatolíkem). To vyžaduje mimořádnou pozornost manželů i pastýřů.

Podle práva, které platí v latinské církvi, je k uzavření smíšeného manželství zapotřebí výslovného dovolení církevní autority. V případě rozdílnosti kultu se k platnosti manželství vyžaduje výslovný dispens od překážky. Toto dovolení nebo tento dispens předpokládají, že obě strany znají a nevylučují cíle a podstatné vlastnosti manželství, stejně jako závazky týkající se křtu a výchovy dětí v katolické církvi, které na sebe bere katolická strana.

Účinky svátosti manželství

"Z platného manželství vzniká mezi manželi svazek svou povahou trvalý a výlučný. Manželské pouto tedy stanovil sám Bůh, takže platné a dokonané manželství mezi pokřtěnými nemůže být nikdy rozloučeno. "Křesťanští manželé... mají v Božím lidu vlastní dar, který odpovídá jejich způsobu života a stavu". Tato milost vlastní svátosti manželství je určena ke zdokonalování manželské lásky, k posilování její nerozlučitelné jednoty. Touto milostí "si manželé pomáhají ke svatosti manželským životem i přiváděním dětí na svět a jejich výchovou". "Manželská láska... zahrnuje všechny stránky osoby. Týká se těla a pudů, síly citů, smyslů, touhy ducha a vůle. Je hluboce zaměřena na osobní jednotu, která společenstvím v jednom těle vede manžele k tomu, aby se stali jedno srdce a jedna duše. Vyžaduje nerozlučitelnost a věrnost v definitivním vzájemném odevzdání a je otevřena pro plození. Jedním slovem, jde o normální vlastnosti každé přirozené manželské lásky, ale přece s novým obsahovým významem, který ji nejen tříbí a upevňuje, ale povznáší ji tak vysoko, že se stává vyjádřením zvláštních křesťanských hodnot." "Svou přirozenou povahou jsou manželství a manželská láska zaměřeny k plození a výchově dětí, což je vrchol a koruna manželské lásky." Plodnost manželské lásky se rozšiřuje na plody mravního, duchovního i nadpřirozeného života, který rodiče předávají svým dětem výchovou. Rodiče jsou prvními a hlavními vychovateli svých dětí. V tomto smyslu je základním úkolem manželství a rodiny být ve službě života.

Místo a forma uzavírání manželství 

V latinské církvi se obecně má za to, že si novomanželé jako služebníci Kristovy milosti navzájem udělují svátost manželství tím, že před církví vyjádří svůj souhlas. V latinském obřadu dva katoličtí věřící uzavírají své manželství obvykle během mše svaté, protože všechny svátosti jsou spojeny s Kristovým velikonočním tajemstvím. Je radno, aby se budoucí novomanželé připravili na slavení svého manželství tím, že přijmou svátost smíření a eucharistii, aby přijímáním  těla a krve Krista "byli jedno tělo" v Kristu.

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření svátostného sňatku, tj. manželství mezi dvěma katolíky nebo katolickou stranou a nekatolickou pokřtěnou, farní kostel farnosti.

Z hlediska přináležitosti snoubenců k farnosti je řádným místem uzavření svátostného sňatku farnost, kde má alespoň jeden ze snoubenců trvalé nebo přechodné kanonické bydliště.

K uzavření sňatku v jiné farnosti dostačuje dovolení od jednoho z farářů katolického snoubence.

Mimořádným místem pro uzavření svátostného sňatku je jiný kostel nebo kaple, přičemž dovolit uzavření tohoto manželství mimo farní kostel – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může: místní ordinář na území své diecéze; farář na území své farnosti.

Výjimečným místem pro uzavření svátostného sňatku je tzv. „vhodné“ místo, které není místem posvátným, avšak splňuje požadavky co do svátostného charakteru důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti. Posoudit, zda nějaké místo je vhodným místem, a následně dovolit uzavření manželství na tomto místě – za předpokladu, že je splněna podmínka rozumného a spravedlivého důvodu – může místní ordinář na území své diecéze.

Z hlediska místa uzavření manželství je řádným místem pro uzavření manželství mezi katolickou stranou a stranou nepokřtěnou (nesvátostné manželství) každé posvátné místo (kostel, kaple) nebo jiné vhodné místo, které splňuje požadavky co do důstojnosti církevního manželství a podmínku účasti veřejnosti.

Posouzení, zda nějaké místo je vhodným místem k uzavření nesvátostného manželství, náleží místnímu ordináři,

Příprava na manželství

Aby "ano" novomanželů bylo svobodným a odpovědným úkonem, a manželská smlouva měla pevné a trvalé lidské i křesťanské základy, má zásadní důležitost příprava na manželství. Přednostní cestou této přípravy zůstává příklad a poučování od rodičů a rodin. Úloha pastýřů a křesťanského společenství jako "Boží rodiny" je nezbytná pro předávání lidských a křesťanských hodnot manželství a rodiny, a to tím více, že v naší době mnoho mladých lidí zakouší následky zničených rodinných krbů, které už toto uvedení dostatečně nezajišťují: "Mladé lidi je třeba vhodně a včas poučit - a to převážně už v rodině - o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, aby nabyli úcty k čistotě a mohli v příhodném věku po čestně prožitém období zasnoubení vstoupit do manželství." Bezprostřední příprava na uzavření manželství probíhá ve farnosti. Snoubenci osobně rezervují termín uzavření sňatku. Příprava obsahuje setkání. Tří měsíce před uzavřením sňatku snoubenci sepíšou s farářem žádost o uzavření církevního sňatku. K tomuto úkonu je nutné mít potvrzení z matriky; nové potvrzení o křtu, občanské průkazy.

Informace a formulář k církevnímu manželství

Termíny příprav na církevní sňatek 2024